Bankovka Budování československé měny – Karel Engliš 2022

Podrobný popis

Karel Engliš

Narozen 17. 8. 1880 v Hrabyni (okres Opava), zemřel 15. 6. 1961 tamtéž, český národohospodář, filozof, právník a politik. V roce 1904 absolvoval Právnickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy university v Praze, kde byl žákem profesora Albína Bráfa, jednoho z prvních českých ekonomických myslitelů. V letech 1904–1908 pracoval jako úředník na Zemském statistickém úřadu v Praze a v letech 1908–1911 ve statistickém odboru ministerstva obchodu ve Vídni. Od roku 1910 působil nejprve jako docent a od roku 1917 jako řádný profesor národního hospodářství na české technice v Brně.

V roce 1919 se stal profesorem právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, jejímž byl také prvním rektorem, a v roce 1939 Právnické fakulty Univerzity Karlovy (zde pak zastával od prosince 1947 do února 1948 post rektora). V letech 1913 až 1918 byl poslancem moravského zemského sněmu zvoleným za Lidově-pokrokovou stranu. Za tuto stranu se stal i členem Národního výboru československého v Praze. V letech 1918 až 1925 pak byl poslancem Národního shromáždění za Československou národní demokracii, z níž pak v roce 1925 pro neshody vystoupil a vzdal se poslaneckého mandátu. V letech 1920–1921, 1929–1931 zastával post ministra financí a od roku 1934 až do února 1939 funkci guvernéra Národní banky Československé v Praze.

Po svém odchodu z funkce guvernéra zasedal v představenstvu nejprve České průmyslové banky a následně Živnostenské banky. Ve své praktické činnosti byl rozhodným odpůrcem Rašínovy měnové politiky a stál na stanovisku měnové stabilizace. V roce 1927 prosadil rozpočtovou a daňovou reformu a v roce 1934 první devalvaci československé koruny. Byl autorem celé řady ekonomických teoretických prací, např. Národní hospodářství, Teorie státního hospodářství apod. Svým dílem se zařadil k předním československým národohospodářským teoretikům. V období komunistického režimu byl vystaven tvrdé perzekuci. Byl trvale sledován státní bezpečností a vypovězen z Prahy, proto se na závěr života uchýlil do rodné Hrabyně.