V rámci cyklu jménem Městské památkové rezervace vydala Česká národní banka 5. října druhou zlatou minci v pořadí, na které je tentokráte vyobrazeno město Jihlava. Jedná se o druhé největší město, které se vyskytuje na zlaté minci od ČNB z uvedeného cyklu, který celkem obsahuje 10 mincí. Jihlava se svojí plochou 40 hektarů představuje jednu z největších urbanisticky dochovaných ucelených rozloh v republice. Dále je Jihlava také známá pro svůj archeologický přínos a to konkrétně za ražbu stříbra a následné ražby vlastních mincí. Tato mince ze zmíněného cyklu však není ražena ze stříbra,nýbrž "z toho nejcennějšího kovu", jak uvádí guvernér ČNB, Jiří Rusnok.
Na mincích z tohoto cyklu jsou obvykle raženy útvary budov a doplňující infrastruktura, symbolická pro konkrétní město. Komplex Jihlavy tvoří zejména gotické budovy, z nichž jsou známé tři hlavní kostely ze 13. století. Kvůli požárům v 16. století však prošlo město opakovanou obnovou výstavby, což zapříčinilo větší renesanční vliv v městské infrastruktuře a posléze i vliv baroka a klasicismu.
.png)
.png)
Na lícní straně mince, jejímž autorem je Luboš Charvát, je vyobrazena postava anděla nad jihlavským kostelem sv. Ignáce z Loyoly, držícího barokní znak. Na rubové straně mince jsou potom vesměs umístěny architektonické památky, které jsou typické pro město Jihlavu a nad nimi na horním okraji mince se nachází nápis “Město Jihlava”. Na dolním okraji je pak vyražen rok 2021.
Nominální hodnota mince je 5 000,- Kč. Tato se však neztotožňuje se skutečnou hodnotou mince, která se pohybuje v současné době na úrovni 23 000,- Kč. Nicméně aktuální stav ceny se časem může výrazně měnit. Mince je považována za dar od banky k příležitosti slavnostní emise nových mincí a je oficiálně v prodeji od 5. října 2021.
Jako další mince ze série Městské památkové rezervace se představí jihomoravský Mikulov a ČNB ji plánuje vydat v květnu roku 2022.
V tomto emisním období (2021–2025) budou na mincích ztvárněna ještě města Litoměřice, Kroměříž, Hradec Králové, Olomouc, Moravská Třebová, Štramberk a Tábor.
Zdroj: Polina Nozdrina, Martin Sluka
